Jak chránit IP kamery?

Kamerový systém jako bezpečnostní riziko

Kamerový systém má pomáhat chránit budovu, majetek i osoby uvnitř.

Moderní IP kamera je ale zároveň počítačem připojeným do sítě. Má vlastní firmware, uživatelské účty, síťové služby a často také možnost vzdálené správy. Komunikuje s rekordérem, serverem, mobilní aplikací nebo cloudovou službou.

A stejně jako jakékoli jiné zařízení připojené k síti může obsahovat zranitelnost, být nesprávně nakonfigurované nebo používat nedostatečně zabezpečený vzdálený přístup.

Kamera instalovaná kvůli zvýšení bezpečnosti objektu se tak paradoxně může sama stát bezpečnostním rizikem.

Co když útočníka vůbec nezajímá obraz z kamery?

Při představě napadeného kamerového systému většinu lidí pravděpodobně napadne jedna věc:

Někdo cizí sleduje obraz z našich kamer.

To je skutečně jedno z rizik.

Nemusí však být tím nejzávažnějším.

Pro útočníka může být mnohem zajímavější skutečnost, že IP kamera představuje síťové zařízení umístěné uvnitř infrastruktury organizace.

Pokud je kamerový systém špatně navržený, nedostatečně oddělený od ostatních částí sítě nebo umožňuje nevhodně zabezpečený vzdálený přístup, kompromitace kamery či rekordéru může vytvořit další bod, ze kterého lze infrastrukturu napadené organizace zkoumat.

Jinými slovy:

Kamera nemusí být cílem útoku. Může být jeho začátkem.

IP kamera už není jen kamera

U starších analogových kamerových systémů byla situace relativně jednoduchá. Kamera vytvářela obrazový signál, který byl veden do záznamového zařízení.

IP kamera funguje jinak.

Jak uvádí také NÚKIB, IP kamera využívá pro přenos dat internetový protokol a oproti klasickému CCTV dokáže data prostřednictvím sítě přijímat i odesílat.

Z hlediska kybernetické bezpečnosti bychom ji proto měli vnímat podobně jako jiné síťové zařízení.

A právě tady vzniká problém.

Při instalaci kamer se často přirozeně řeší především:

• kvalita obrazu
• pokrytí prostoru
• délka uchování záznamu
• počet kamer
• přístup ostrahy
• cena systému

Jenže z pohledu bezpečnosti bychom měli položit také úplně jiné otázky.

Kam jsou kamery síťově připojené?

Mohou komunikovat s internetem?

Kdo se může přihlásit do jejich administrace?

Je kamerová síť oddělena od běžné firemní infrastruktury?

Jakým způsobem probíhá vzdálený servis?

Kdy byl naposledy aktualizován firmware?

A ví vůbec organizace, kam zařízení komunikují?

Právě odpovědi na tyto otázky mohou rozhodovat o tom, zda kamerový systém představuje bezpečnostní prvek - nebo další zranitelné místo.

NÚKIB upozorňuje na rizika vzdáleného přístupu a zranitelností IP kamer

Český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost se problematice IP kamer věnoval ve strategické analýze vydané v srpnu 2025.

U analyzovaných čínských kamerových systémů označuje mezi hlavní technické hrozby zneužití zranitelností, možnost nelegitimního vzdáleného přístupu a celkově problematickou úroveň zabezpečení.

Za zvlášť rizikové lze považovat situace, kdy jsou kamery dostupné prostřednictvím internetu nebo je jejich vzdálená správa svěřena třetí straně.

Důležité však je nepřevést celý problém pouze na zemi původu zařízení.

Technické nedostatky a zranitelnosti se mohou objevovat také u kamer jiných výrobců. U některých dodavatelů se k technickým rizikům navíc mohou přidávat další rizika spojená s dodavatelským řetězcem, právním prostředím nebo způsobem nakládání s daty.

Z pohledu organizace je proto základní princip jednoduchý:

Žádná IP kamera by neměla být automaticky považována za důvěryhodné zařízení jen proto, že sama slouží k bezpečnosti.

Zranitelnost kamery není pouze teoretický problém

Historie ukazuje, že bezpečnostní kamery mohou obsahovat i velmi závažné zranitelnosti.

Americká agentura CISA například vede ve svém katalogu skutečně zneužívaných zranitelností chybu CVE-2021-36260, která zasahovala webový server některých kamerových produktů Hikvision a umožňovala vzdálené vložení příkazů.

NÚKIB ve své analýze uvádí, že ještě v roce 2022 bylo celosvětově vůči této již opravené chybě zranitelných více než 80 000 kamer.

Zranitelnost byla následně využívána například botnetem Mirai a také různými státními aktéry.

To ukazuje ještě jeden často přehlížený problém:

Vydání bezpečnostní aktualizace neznamená, že byla zařízení skutečně aktualizována.

Kamerové systémy mohou v organizacích fungovat mnoho let. Pokud nikdo systematicky nesleduje jejich firmware, známé zranitelnosti a bezpečnostní podporu výrobce, mohou v síti zůstávat zařízení obsahující dávno známé bezpečnostní chyby.

Někdy není potřeba sofistikovaný útok

K úspěšnému napadení navíc není vždy potřeba objevit novou nebo mimořádně sofistikovanou zranitelnost.

Problém mohou představovat i mnohem běžnější nedostatky:

• výchozí nebo slabá hesla
• zastaralý firmware
• zbytečně dostupná administrační rozhraní
• nevhodně nastavený vzdálený přístup
• nepotřebné síťové služby
• chybějící monitoring
• zapomenuté uživatelské účty
• účty bývalých zaměstnanců nebo dodavatelů
• zařízení, která již výrobce bezpečnostně nepodporuje

Právě kombinace několika zdánlivě malých chyb může vytvořit zásadní bezpečnostní problém.

Kamera může být technicky kvalitní.

Ale pokud používá zastaralý firmware, její správa není vhodně zabezpečena a zároveň je zařízení dostupné z internetu, výsledná úroveň zabezpečení může být úplně jiná, než jakou si provozovatel představuje.

Proč je oddělení kamerové sítě tak důležité

Představme si dvě společnosti.

Obě používají stejné kamery.

V první jsou kamery, rekordér a další firemní zařízení provozovány bez dostatečného síťového oddělení.

Ve druhé společnosti funguje kamerová infrastruktura v samostatném síťovém segmentu a komunikace mezi CCTV a ostatními částmi infrastruktury je povolena pouze tam, kde je skutečně potřeba.

Pokud dojde ke kompromitaci jedné kamery, následky mohou být dramaticky odlišné.

V prvním případě může kompromitované zařízení vytvořit útočníkovi pozici uvnitř prostředí, ze které se může pokoušet zjišťovat další dostupné systémy a služby.

Ve druhém případě může správně nastavená segmentace výrazně omezit, kam se lze z napadeného zařízení dostat.

Právě proto bezpečnostní doporučení pro IoT infrastrukturu dlouhodobě zdůrazňují oddělování těchto zařízení od kritických informačních systémů.

Nejde tedy pouze o ochranu samotných kamer.

Jde o omezení následků ve chvíli, kdy už některému zařízení věřit nemůžeme.

Co všechno může kompromitovaný kamerový systém prozradit?

Další část rizika neleží v síti, ale v samotných datech.

Kamerový systém může zaznamenávat mnohem více než případnou trestnou činnost.

Může ukazovat:

• kdy zaměstnanci přicházejí a odcházejí
• kudy se pohybují
• kdy zůstává určitá část objektu prázdná
• jak funguje ostraha
• kde se nacházejí vstupy
• jaké osoby objekt navštěvují
• jak vypadá bezprostřední okolí citlivých prostor

V případě strategických institucí mohou mít podobná data dokonce zpravodajskou hodnotu.

NÚKIB ve své analýze zjistil, že kamerové systémy sledovaných čínských výrobců nakupovaly mimo jiné strategické instituce veřejné správy, bezpečnostní organizace, statutární města, vysoké školy a výzkumné subjekty.

Podle hodnocení NÚKIB mohou mít data, která lze v takových budovách nebo jejich okolí prostřednictvím kamer sbírat, vysokou zpravodajskou hodnotu.

Tady se dostáváme k zásadnímu paradoxu:

Zařízení instalované za účelem ochrany objektu může při kompromitaci poskytovat informace o tom, jak je objekt chráněn.

Kamerový systém bychom proto neměli posuzovat pouze podle toho, zda pořizuje kvalitní záznam.

Když se z bezpečnostní kamery stane cizí kamera

Jak vážné následky může mít nedostatečně zabezpečený kamerový systém, ukazuje případ americké společnosti Verkada.

Při bezpečnostním incidentu v roce 2021 získal útočník podle americké Federal Trade Commission přístup k více než 150 000 živým kamerám zákazníků.

Mezi napadenými místy byla i citlivá prostředí, například zdravotnická zařízení.

Útočník měl získat přístup nejen k obrazovým datům, ale také k dalším informacím, včetně fyzických adres, zvukových záznamů a údajů souvisejících se zákaznickými sítěmi.

Případ ukazuje, že zabezpečení kamerového systému není okrajovým IT problémem.

Kompromitace systému fyzické bezpečnosti může sama vytvořit problém fyzické bezpečnosti, soukromí i kybernetické bezpečnosti současně.

Kamera nemusí být napadena proto, aby vás někdo sledoval

Existuje ještě další scénář.

Útočníka vůbec nemusí zajímat obraz kamery.

Internetově připojená kamera je zařízení s výpočetním výkonem a síťovým připojením. Pokud ji útočník ovládne, může její prostředky využít pro úplně jiný účel.

Historickým příkladem je botnet Mirai, který ve velkém kompromitoval IoT zařízení včetně kamer a využíval je k provádění DDoS útoků.

Z pohledu majitele přitom mohla kamera zdánlivě dál fungovat.

To je na kompromitaci podobných zařízení nepříjemné.

Napadené zařízení nemusí přestat fungovat.

A uživatel proto nemusí na první pohled vůbec poznat, že se něco změnilo.

Bezpečný kamerový systém nezačíná výběrem rozlišení kamery

Při návrhu nebo bezpečnostním auditu kamerového systému je proto vhodné hodnotit několik oblastí.

Architektura sítě

Kamerová infrastruktura by měla být vhodně oddělena od ostatních systémů a komunikace mezi jednotlivými segmenty povolena pouze podle skutečné potřeby.

Přístupová oprávnění

Výchozí účty a hesla musí být změněny a jednotliví uživatelé by měli mít pouze oprávnění, která skutečně potřebují.

Vzdálený přístup

Je nutné vědět, zda lze systém spravovat vzdáleně, kdo tuto možnost má a jakým způsobem je přístup zabezpečen.

Firmware a životní cyklus zařízení

Kamery i rekordéry je potřeba aktualizovat a zařízení bez bezpečnostní podpory postupně vyřazovat.

Komunikace zařízení

Organizace by měla mít přehled, s jakými externími systémy kamerová infrastruktura komunikuje a zda je tato komunikace skutečně potřebná.

Dodavatelský řetězec

Bezpečnost nekončí u loga na kameře.

Důležitý je výrobce, firmware, cloudové služby, mobilní aplikace, subdodavatelé i společnost zajišťující vzdálenou správu.

Záznamy a data

Je třeba řešit, kdo k záznamům přistupuje, kde jsou ukládány, jak dlouho se uchovávají a zda je možné zjistit neoprávněný přístup.

A nakonec otázku, na kterou se někdy zapomíná:

Co se stane, pokud budeme předpokládat, že jedna z kamer už byla kompromitována?

Pokud odpověď zní:

„Z ní se dostaneme prakticky kamkoli.“

problém není pouze v kameře.

Je v návrhu celé infrastruktury.

Fyzická a kybernetická bezpečnost už nejsou dvě oddělené oblasti

Kamerový systém je dobrým příkladem toho, jak se hranice mezi fyzickou a kybernetickou bezpečností postupně ztrácí.

Kamera fyzicky sleduje prostor.

Digitálně přenáší data.

Síť ji propojuje s dalšími zařízeními.

Software rozhoduje o tom, kdo k ní získá přístup.

Cloud může přenášet data mimo organizaci.

A člověk nebo externí dodavatel celý systém spravuje.

Bezpečnost kterékoli jedné části proto ovlivňuje bezpečnost všech ostatních.

Kamera na fasádě je fyzický bezpečnostní prvek.

Její ethernetový kabel už je součástí kybernetické bezpečnosti organizace.

Špatně navržený kamerový systém tak může paradoxně vytvořit přesně to, čemu měl původně zabránit:

Novou cestu dovnitř.

Zdroje

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB)- strategická analýza Čínské IP kamerové systémy: vysoké riziko zneužití zranitelností, problematické propojení výrobců se státem a pravděpodobný sběr zpravodajsky cenných informací, 2025.

Cybersecurity and Infrastructure Security Agency (CISA)- Known Exploited Vulnerabilities Catalog a doporučení pro omezení rizik internetově dostupných zařízení.

European Union Agency for Cybersecurity (ENISA)- bezpečnost IoT zařízení, segmentace sítí a ochrana chytré infrastruktury.

Federal Trade Commission (FTC)- bezpečnostní incident společnosti Verkada a kompromitace více než 150 000 kamer.

NÚKIB / CISA- informace o zranitelnosti CVE-2021-36260 a rizicích neaktualizovaných kamerových systémů.

‍